Kostel sv. Jakuba

Jaroměř


Kostel sv. Jakuba je poprvé zmiňován již roku 1374 v listině J. Očka z Vlašimi. V první polovině 16. století byl přestavěn ve slohu pozdní gotiky. Byl několikrát opravován, především po požáru v roce 1670, kdy vyhořel až na presbyterium. Při opravě byla tehdy zcela barokizována věž. 

Kostel je významný především hodnotnými pozdně gotickými portály. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Ve 2. polovině 19. století byl zrušen hřbitov okolo kostela, který sám byl stěží zachráněn před zbořením. 

Na nový jaroměřský hřbitov byla tehdy přesunuta i socha
"Plačící ženy", náhrobek zhotovený M. B. Braunem pro tchyni
A. Miseliusovou (1730).

Kostel sv. Jakuba stojí na malé vyvýšenině u hlavní silnice jedním směrem na Náchod
a dále do sousedního Polska, a druhým směrem do Hradce Králové, který je srdcem diecéze. Tak tedy můžeme říci, že tato sakrální budova je takovým orientačním bodem pro tisíce lidí zde cestujících.

Kostel je gotická, částečně barokizována jednolodní stavba. Na straně východní má elipsovitou sakristii, v západním průčelí věž. Věž je hranolová, dvoupatrová, jednotlivé díly jsou členěny na nárožích sdruženými lisenami. V přízemí je pozdně gotický hrotitý portál
s pravoúhlým rámem, profilovaným do oblých, bohatě členěných a vzájemně prostupujících prutů zakončených vlysem s renesanční římsou s trojím zubořezem.
Ve vlysu můžete vidět nápis: 

"Hec ecclesia et edificata temporae Domini dicti Macer, decani Jaromir",

česky:

"Tento kostel byl vybudován za času pana Jana, řečeného Macer, děkana jaroměřského". 

V prvním patře kvadrilobní okna s profilovanými šambránami, v druhém půlkruhová. Věž je kryta oplechovanou osmibokou cibulí s lucernou, bání, koulí a dvojitým křížem. Na jihu okna do lodi hrotitá, hladce špaletovaná, na severu okno půlkruhové s profilovanou šambránou a gotický portál, pravoúhlý, s vyplněnými kouty, bohatě profilovaný. Rám je
z oblých článků, vzájemně se prostupujících a přecházejících nahoře v pravoúhlý nástavec s vlysem a římsou členěnou zubořezem. 

Ve vlysu gotickým písmem nápis:

 "Anno a Christo M. quingetesimo tricesimo" - česky "Od Kristova narození 1530".

Kněžiště je uzavřené pěti stranami osmiúhelníku, osvětlované třemi hrotitými okny bez kružeb. Ostění jsou hladká. Žebra klenby mají hruškovitý profil, vybíhající bezprostředně ze stěn. 

Vchod do sakristie je pravoúhlý s hladkým rámem. Sakristie, osvětlovaná dvěma hluboce špaletovanými, půlkruhovými okny, sklenuta křížem se širokými pásy. Triumfální oblouk hladký, hrotitý. 

Loď dlouhá 16,6 m, široká 10,50 m, v rovině o jeden schod níže pod kněžištěm. Na jihu jsou tři hrotitá okna bez kružeb, na sever půlkruhové. 

Strop je prkenný, lištový, na dvou trámech v ose lodi, podepřených ve středu dvěma sloupy. Západní polovina lodi zabrána trojramennou dřevěnou kruchtou, na čtyřech toskánských sloupech. Podkruchtí je také prkenné na příčných trámech. Parapet je plný, ořímsovaný, dělený pilastry a segmentovými oblouky ve dvacet polí, z 1. pol. 18. stol. Ve výplních pestře malované rokokové kartuše. V přízemí věže předsíň zaklenutá křížem, podobně 1. patro otevřené do kruchty širokým půlkruhem. Kazatelna je dřevěná, zeleně
a hnědě lakovaná. Na balustrové noze je pětiboké řečniště,  v polích jsou prázdné kartuše, zdobené boltci. Je bez stříšky, pochází z poloviny 17. století.

Varhany jsou trojdílného korpusu s bohatým rokokovým ornamentem, okolo r. 1760.
Lavice jsou barokní, hladké, z 18. stol.

Proslov u příležitosti dokončení opravy dvou věží na kostele sv. Jakuba v Jaroměři byl uložen v tubusu s věcmi do jedné z věží jako památka na dnešní dobu pro budoucí pokolení.